/FOTOGALERIE/ Pohled na kalendář tomu chtěl, že se akci mohlo říkat dětský den. Zúčastnila se jí totiž řada sportovců, které bychom nazvali spíše teenagery. Čeští vicemistři Jan Vodička a Jiří Toman zavítali na tréninky svých následovníků. Shlédli, co už mladší a starší žáci i žákyně a kadetky z klubu Lvi Praha umějí. „Bylo to super. Všichni byli skvělí. Hlavně holky kladly záludné otázky, museli jsme být stále ve střehu,“ shodli se oba volejbalisté.
Tím nastínili i program setkání, které začalo besedou, pokračovalo rozcvičkou, pilováním jednotlivých dovedností, hrou a končilo protažením. Během toho, co si mladí Lvi prohlíželi extraligové medaile, padaly dotazy. Všichni už tedy vědí, jakou mají Jan a Jiří velikost boty, kolik vyskočí a jakou rychlostí podávají... „Top otázku položila Viktorie (Niklová). Zajímalo ji, jestli máme radši vepřový, nebo kuřecí řízek,“ líčil Vodička. „Dostala nás i trenérka Lenka Hanáková, která zjišťovala informace od mé mámy a Jirkovy přítelkyně. Vytáhla na nás pěkné věci,“ přiznal.
Fotogalerie mladší žákyně ZDE
Veřejně se tak třeba přetřásal Tomanův osobitý vztah k pořádku. „Že jsem bordelář, je čistá lež a koncentrovaná pomluva,“ bránil se univerzál. Naštěstí pro něj právě vypršel čas a vzduchem zasvištěly míče. Ono to až takové štěstí nebylo, jelikož se svými parťáky skončil „až“ třetí v turnaji žáků. Nejzkušenější člen týmu vzal semifinálovou porážku na sebe. „Musím se poučit z chyb. Bez tvrdé práce to nepůjde,“ zdůraznil. To tuší i mladí Lvi. „Líbilo se mi, jak všichni makali a užívali si volejbal. Bylo vidět, že to s nimi trenérky a trenéři dělají dobře,“ mínil Vodička.
Fotogalerie starší žákyně a kadetky ZDE
Jedním z oněch obětavých lidí je Barbora Vojtíšková. Přestože by mohla 23letá studentka FTVS trávit volný čas tisíci způsoby, třikrát týdně trénuje mladší žáky a o víkendech s nimi jezdí na turnaje. „Volejbal je můj život. Jelikož už hraji jen ve 2. lize a pracovat s dětmi mě baví, tak to byla jasná volba,“ sdělila na první pohled křehká blondýnka. Ke klukům však dokáže být rázná. „Ze začátku jsem na ně docela přísná. Ve chvíli, kdy si k sobě najdeme cestu, povolím a spolupracujeme parádně,“ popisovala šéfka kolektivu, který na mistrovství republiky vybojoval zlato. „Dosáhnout na takový výsledek, je krásné. Ale nejde o olympiádu, kluci nesmí polevit a já věřím, že si některý z nich jednou zahraje extraligu,“ uvedla.
Fotogalerie mladší a starší žáci ZDE
Setkání s extraligovými vicemistry si pochvalovala. „Kluci byli nadšení. Viděli, kam až to mohou dotáhnout. Pokud jim něco řekli Jirka s Honzou, hned si to vzali k srdci. Také se více snažili. Padali za každým balonem, který ani nemohli mít,“ smála se Vojtíšková, zatímco se Toman s Vodičkou podepisovali klubovým kolegům. „Jsme staří známí. Pamatujeme si téměř všechny z našich zápasů,“ těšilo univerzála. „Konečně jsme si spojili tváře se jmény,“ upřesnil smečař, jenž věří ve smysl akce i v to, že své následovníky inspirovali. „A oni zase inspirovali nás. Jsou to divocí nadšenci, co se do všeho hrnou po hlavě,“ definoval. „Mají v sobě tolik energie. Až se mi nebude do něčeho chtít, vzpomenu si na jejich radost ze hry,“ zakončil Toman.
Štěpán Dryje (12) radil českým vicemistrům: Více vtipu a méně svalů
V jednom týmu stál bok po boku se smečařem lvího áčka Janem Vodičkou. Tyhle chvíle už dvanáctiletému talentovanému volejbalistovi nikdo nevezme. „Velká inspirace. Voda se do zápasu ale nemohl moc zapojit. Pokud by to bombil, tak by to kluci nevybrali a byli by na nás naštvaní,“ shrnul podstatné Štěpán Dryje.
Okoukal jsi něco do Vodičky?
Určitě techniku.
Budeš jednou taky smečař?
Těžko říct, protože nevím, jestli vyrostu jako Voda. Pokud by to šlo, tak bych byl rád smečař.
Sledoval jsi cestu áčka za extraligovým stříbrem?
Jo, myslím si, že jsme to mohli vyhrát. Druhý místo je taky dobrý, ale mohlo to být lepší.
V čem?
Přijde mi, že to kluci hrajou hrozně na sílu. Kdyby to někdy hráli proti bloku třeba prsty, tak by měli více bodů.
Tedy více vtipu?
A míň svalů.
Prozradíš nám svoje volejbalové cíle?
Chci udržet formu, ve které jsem a prosadit se ve starších žácích.
Adéla Johnová (10) čelila servisu extraligistů: Bála jsem se, že mi srazí hlavu
Pochází z volejbalové rodiny, možná právě pro to nepoložilaAdéla Johnová hráčům z áčka odbornou otázku. „Zajímalo mě, jaký mají oblíbený zvíře. Jirka nemá žádný a Voda má rád psy. Stejně jako já,“ líčila desetiletá naděje pražských Lvů.
Jak se ti na akci líbilo?
Bylo to super, s klukama byla velká sranda.
Znala jsi je už předtím?
Ano, chodili jsme na jejich zápasy, a taky na nich s holkama podávaly míče. Moc jsem se na ně těšila. Táta říkal, ať je pozdravuju. Tak jsem to udělala a byli rádi.
Ukázali vám něco zajímavého?
Jo. Zaujalo mě, jakou hrají hru před každým zápasem. S holkama jsme se dohodly, že se o ni taky pokusíme.
A navíc jste zkusily přijmout servis extraligistů. Jaké to bylo?
Bylo to těžký. Bála jsem se, že mi srazí hlavu, ale zvládla jsem to a míč přijala. Vůbec to nebolelo.
Jeden z nich je smečař a druhý univerzál, kterou cestou se vydáš?
Já bych chtěla být nahrávač jako máma a kdyby to nevyšlo, tak smečař jako Voda.
Jaké jsou tvoje volejbalové cíle?
Vyhrát extraligu.