/VIDEO/ Patří k výjimečné volejbalové generaci, která v roce 2018 dosáhla na stříbro z mistrovství Evropy hráčů do 18 let. O dva roky později se Jan Vodička připojil k extraligovému áčku Lvů. Proniknout do základní sestavy se mu ale dlouho nedařilo. Až zhruba před měsícem přišel zlom a v sobotu večer patřil mladý smečař k ústředním postavám Pražanů, kteří zvítězili v Odoleně Vodě 3:1. Úspěch to byl o to větší, že se radoval na palubovce, na které vyrůstal. „Je to úžasný pocit. Vždyť jsem tady doma. Jsem rád, že jsme se udrželi na malé vítězné vlně. Dobře pro tým a ještě lépe pro mě,“ smál se Vodička.
Aero Odolena Voda - Lvi Praha 1:3 (25:22, 22:25, 21:25, 17:25)
Aero: Svoboda, Carmody, Hladík, Šulc, Feraro, Chancy, libera Ježek a Hadrava. Střídali: Chevalier, Horák. Trenér: Kryš. Lvi: Vodička, McCarthy, Schouten, Kriško, Todua, Janouch, libera Moník a Tláskal. Střídali: Smith, Pliasetskyi, Kollátor, Tibitanzl. Trenér: Barrial. Esa: 7:9. Bloky: 5:11. Chyby: 31:19. Počet diváků: 676.
Kdy se začala otáčet vaše pozice ve Lvech?
Na začátku sezony, kdy se trochu pozměnila filosofie klubu a začalo se sázet více na mladé Čechy. Noví trenéři mi věří, šanci mi slibovali a dostal jsem ji. Je jen na mně, jak se s ní vypořádám. Jsem jim vděčný.
Našel byste zlomový zápas?
Asi to byl ten s Beskydy. Proti nim jsem hrál všechny koncovky. Nejvíce mě do základní sestavy posunul pohár s Piacenzou. A myslím, že i trénink, kterému dávám sto procent.
Můžete popsat své pocity, když jste nastupoval na Odolce?
Parádní. Podíval jsem se do tribun a znal jsem téměř každého. Koukali na mě paní učitelky ze základní školy. Jsem rád, že jsem to „natřel“ mojí mámě, která je v klubu trenérkou. Výjimečně tu nebyla, jelikož věděla, že vyhrajeme. (směje se)
Fotogalerie ZDE
Kdo byli první gratulanti?
Spoluhráči, a pak děda. Přišel, fotil, natáčel videa a rozeslal to celé rodině.
Bydlíte naproti hale, přesto se vracíte do Prahy. Máte obavy, že by noc byla příliš krušná?
Nemám, kluci z Odolky jsou v pohodě. Se spoustou z nich jsem hrál a to, že jsem nastoupil v základní sestavě Lvů, mi přejí. Vítězství ale musíte oslavit se svým týmem.
Pojďme k duelu. V prvním setu jste vedli až tříbodovým rozdílem. Přesto jste padli. Proč?
Kvůli tlaku v koncovce. Klukům se povedly dobré servisy, s těmi jsme si neporadili a oni nám utekli. Nic se ale nedělo, hrálo se dál. V koncovkách druhého a třetího setu bylo vše opačně.
Klíčová byla podle mnohých vaše excelentní přihrávka. Souhlasíte?
Žádné utkání nevyhraje jedinec. Všichni, co se dostali na hřiště, co povzbuzovali ve čtverečku, trenéři, realizační tým, fanoušci… mají na vítězství svůj podíl.
Co tedy rozhodlo?
Trpělivost. Oba týmy tlačily na servisu a my jsme se s tím dokázali v klíčových částech setů lépe srovnat. Dále zdravá drzost a agresivita. Ubránili jsme jejich důležité hráče a složili těžké bodové balony. Byl to poctivý týmový výkon.