/ROZHOVOR/ Čeští volejbalisté věkové kategorie do 21 let se na mistrovství světa neztratili. V Cagliari a Carbonii vybojovali osmé místo. Smečař Jan Vodička měl po akci rozporuplné pocity: reprezentační výběr sice předčil očekávání, pouhé dva míče ho však dělily od semifinále. „Porážka s Argentinou nás bude dlouho bolet,“ přiznal Vodička, jenž se bezprostředně po příletu domů připojil k pražským Lvům, s nimiž se připravuje na sobotní extraligové utkání s Brnem.

S jakými plány jste odjížděli na šampionát?

Přesně stanovený cíl jsme neměli. Příprava byla hodně krátká. Tým byl složený půl na půl z našeho ročníku 2001 a mladších kluků. Když jsme se mezi sebou bavili, mluvili jsme právě o osmičce.

Vládne tedy spokojenost?

Určitě, i když všichni cítíme, že to mohlo být o kousek lepší.

Ve skupině jste měli Egypt, Thajsko a Itálii. Jak se vám zamlouvala?

Před turnajem jsme si mysleli, že máme téměř nehratelnou skupinu. Egypt byl čtvrtý na předchozím mistrovství světa a Itálie ho vyhrála. Nakonec se ukázala jako přijatelná. Sice jsme se utkali s pozdějšími vítězi, ale Egypt a Thajsko jsme dokázali porazit.

Je přínosné porovnat se s volejbalisty z exotických zemí?

Jde o veliký nezvyk a moc dobrou školu. Evropský styl volejbalu je úplně jiný. Ten se učíme odmala, máme ho v sobě nalajnovaný.Nejvíce mě překvapilo chování protihráčů.

V jakém smyslu?

Kluci z Thajska jsou takoví „pobláznění“. Po každém balonu běhají dokola, křičí a pískají. Jejich volejbal je živelný. My jsme zvyklí na pevně stanovený systém – smečař útočí z kůlu, blokař středem… Oni se přemisťují a každý útočí v podstatě, odkud chce.

Byla pro vás výhra 3:1 nad Egyptem v úvodním klání klíčová?

Vstup do šampionátu je vždycky důležitý. Z Egypťanů jsme měli respekt, pak se ukázalo, že to půjde, ale ve čtvrté sadě jsme se trochu trápili, byli nervózní a málem z toho byl tiebreak.

Spadl vám po vítězném balonu veliký kámen ze srdce?

Přesně jak říkáte, po výhře nad Egyptem se mi hodně ulevilo. Tušil jsem, že je top 8 blízko a věřil, že postup zvládneme.

Na akci jste si dvakrát zahráli s Itálií. To byla asi velká škola…

Na tato utkání nikdo z nás asi nikdy nezapomene. Vždyť jsme nastoupili proti týmu plnému mezinárodních hvězd. Viděli jsme, jak se hraje světový volejbal a snad se i něčemu přiučili.

Co jste se o sobě dozvěděl?

Že mám obrovské rezervy. Itálie je volejbalová velmoc. Třeba na mém postu hrál Alessandro Michieletto, kterému je devatenáct a už se podíval na olympiádu. Absolutní extratřída. Vidět ho v akci a nastoupit proti němu, je zážitek.

Jak to bylo s fanoušky?

Do hlediště naštěstí mohli. Bylo moc příjemné před nimi zase hrát. Navíc Italové volejbal milují, fandí až fanaticky. Na obě utkání s domácí reprezentací byl plný dům. Když jsme po zápase vycházeli ven z haly, všichni nám tleskali.

Na chvíli jste se stal hvězdou…

Takovou malinkou. Bylo moc příjemné užívat si uznání. Fanoušci nám pomohli hlavně po zápase s Argentinou. V něm jsme prohráli v tiebreaku a přišli o semifinále. Do kabin nás ovšem vyprovázel frenetický potlesk. Lidem se náš výkon líbil, neměli jsme se za co stydět.

Dá se popsat zklamání, když vás jen dva balony dělily od bojů o medaile?

Těžko. Tahle porážka nás bude dlouho bolet. Navíc jsme v tiebreaku vedli o tři body.

Co se stalo v koncovce?

Argentinci nás ubránili. V poli předvedli neskutečné zákroky. Vidina semifinále nám najednou svazovala ruce, dostali jsme se pod psychický tlak, přestali jsme se koncentrovat...

Ve skupině o 5.-8. místo jste poté už jen prohrávali. Projevil se výsledek s Argentinou na vašich výkonech?

Trochu ano a trochu ne. Zklamání panovalo, na druhou stranu jsme s Bulharskem předváděli dobrý volejbal, jen prostě soupeři ještě lepší. Taky jsme měli trochu smůly…

Do Prahy jste přiletěl v pondělí v noci a v úterý ráno hned zamířil na trénink. Necítil jste se unavený?

Vůbec ne, cítím se v dobré kondici, na trénink jsem se těšil. Stejně tak na všechny v klubu.

Sledoval jste na dálku první kolo extraligy?

Mám takový rituál, před utkáními chodím spát. Před Belgií jsem spánek oželel a díval jsem se na Lvy. Kluci hráli dobře, musím je pochválit. Tři body s Ostravou se počítají.

Oproti loňsku se konkurence v týmu ještě zvýšila. Jste čtvrtý smečař. Jak svou pozici vnímáte?

Se svou pozicí jsem smířený. Máme kvalitní tým a vysoké ambice. Kdykoli to půjde, jsem připravený pomoci.

Jistě už v sobotním domácím zápase s Brnem (18.00 Unyp arena). Co od něj očekáváte?

Na utkání v Unyp areně už se vážně těším. A co od něj očekávám? Jedině vítězství za tři body.

Zdroj: Pražský deník